Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Videogalerie

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Zámecká kaple-obřad

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Navigace

Obsah

Z HISTORIE Obce Velké Heraltice

zámekVelké HeralticeVelké HeralticeVelké Heraltice

Poloha a přírodní poměry

     Obec Velké Heraltice leží na 49°58´30“ severní šířky a 17°43´44“ východní délky v okrese Opava, kraj Moravskoslezský, v nadmořské výšce 351 m n.m., o celkové výměře katastrálního území Velkých Heraltic 39,29 km².

     Ve vzdálenosti 14 km východně leží město Opava, 15 km severně město Krnov, 24 km západně město Bruntál a 21 km jižně město Vítkov. Nedaleko západního okraje obce se severním směrem rozprostírá rozlehlý les. V severní části tohoto lesa se nacházejí dvě chráněná území, a to přírodní památka Hůrky a od r. 1948 státní přírodní rezervace Hořina o rozloze 88,42 ha, kde je nejen porost olší, habrů, lip, osik a smrků, ale i dosud hojný šafrán Heufelův. Západním směrem od obce najdeme ještě jedno chráněné území, a to přírodní památku Heraltický potok, který je lemován malými lesy a hájky. Jedná se o lokalitu s druhově bohatou faunou obratlovců. V lesích jsou však i nebezpečná klíšťata, která mohou způsobit zánět mozkových blan. U jihovýchodního okraje obce byl vybudován rybník, tzv. lihovarský, další rybník se nachází jižně od obce. Ve východní části obce stojí budova zámku. Obcí prochází silnice spojující města Opavu a Bruntál. Jižním směrem se nad obcí zvedá Židovský vrch (394 m n.m.), z jehož vrcholku je velmi pěkný výhled do okolí. Místními částmi obce jsou Sádek (5 km), Malé Heraltice (3 km), Košetice (4 km) a Tábor (3 km).

     Ornice je zde již málo, zato hodně štěrku a kamení, na vyvýšeninkách pěkné remízky. Pěstoval se zde len a dařilo se bramborám. Nejvyšším místem je „Skalka“ s nadmořskou výškou 506 m na jihozápadě od Malých Heraltic.

potok

Heraltický potok

     Od Malých Heraltic teče i Horecký potok, který protéká Horeckým rybníkem a spojuje se ve Velkých Heralticích s Heraltickým potokem, jehož vody ubíhají od Košetic a pokračuje směrem na Neplachovice, za nimiž se vlévá do Opavy. V oblasti střediskové obce bývají silné bouře, při kterých blesky často bijí do země, zvláště na košetickém katastru. Geologicky je zjištěna přítomnost rud, které se až sem táhnou od Horního Benešova. Oblast u Malých Heraltic je prokazatelně sopečného původu. Na katastru Velkých Heraltic je bývalá pískovna.

Heraltický potok - meandrující vodní tok s mrtvými rameny a mokřadními loukami, kde žije vzácná ryba mihule potoční, což povyšuje tuto lokalitu na velmi významné místo

     Obcí prochází lokální cyklistická trasa, po které se severním směrem vydáme do Krnova a jižním směrem dojedeme ke křižovatce cyklistických tras, které nás provedou oblastí Nízkého Jeseníku. Obcí neprochází značená turistická trasa, ale nedaleké lesy jsou protkané sítí lesních cest, po kterých se můžeme vydat. Půjdeme-li z Velkých Heraltic východním směrem do obce Kamenec, připojíme se na procházející žlutou turistickou značku, která severovýchodním směrem vede k železniční stanici v obci Holasovice, a jižním směrem dojdeme k arboretu v Novém Dvoře.

     Podnebí obce odpovídá hlavním rysům podnebí celého Opavska, které je podmíněno především polohou republiky v mírném pásu celého Opavska, mezi Atlantickým oceánem a východní Evropou. Je tedy kontinentální, avšak dosti proměnlivé s občasnými výkyvy teplot a srážek. Detailní rysy podnebí opavského okresu určuje jeho poloha na východ od masivu Hrubého Jeseníku a na sever do Slezské nížiny. V důsledku toho bývá na Opavsku stav počasí často odlišný od stavu počasí na Moravě a v Čechách a shoduje se spíše s počasím polské části Slezska. Lidé tvrdí, že ráz počasí se změnil po vybudování přehrady Slezská Harta, která, podle nich, „stahuje vodu“, a v důsledku toho tady méně prší.

ZE STARŠÍCH DĚJIN VELKÝCH HERALTIC

Velké Heraltice

     První písemná zmínka o naší obci je nám známa  r. 1265, kdy majitelem zdejší tvrze byl zemědělský feudál Borslav de Heroltsdorf. Další zmínka je z r. 1266, a to na listině králi Přemyslu Otakaru daném v Opavě, kde je také podepsán Radoslav de Heralticz. K roku 1269 máme zmínku o Vojslavu de Herolticz podepsaného pod Hoštice. Podle listiny Benediktínů sv. Pavla v Karntu daroval roku 1296 Mikuláš I. z Opavy svému bratru Janu, proboštu z Prahy-Vyšehradu a kancléři království českého vesnici i hrad Heraltice milostivě a od daně prost do vlastnictví. Avšak od r. 1330 do 1349 je zde pánem pan Bořuta de Heralticze alias Heroltovice, který byl mnoho let komořím opavským a získal r. 1330 Štěpánkovice, 1331 Rusín, 1337 Suchou Pštinu a r. 1349 Jarkovice. Jeho potomek Alšík z Heralticz jako člen dílčí komise byl r. 1377 se svým zbožím s Heralticemi a tvrzí, Malými Heralticemi i s tím, co měl v Jarkovicích, jmenován komořím krnovským r. 1379. Tento majetek brzy přešel na pana Čeňka z Drahotuš jinak z Heraltic.

Roku 1411 prodal pan Čeněk z Drahotuš tvrz Heraltice se šesti lány rolí, se třemi krčmami a dvěma pustými zahradami za 120 hřiven s výhradou zpětné koupě do tří let pro sebe nebo svého strýce. Roku 1439 získává hrad i ves Velké Heraltice i s mlýnem zvaným Jarkovský pan Petr ze Šlevic. Po jeho smrti r. 1463 prodal jeho syn Pavel Velké Heraltice, Jarkovský mlýn, polovinu Horních Životic, Sosnovou a Býkov Zbyslavovi a Absolonovi, bratřím z Tvorkova. Roku 1485 je na Heralticích pan Hynek Birka z Násile, kterému roku 1492 přibyly Pusté Markvartice a Malé Heraltice. Pan Hynek prodal všechno své zboží panu Bernardu Bruntálskému z Vrbna, jak o tom svědčí zápis zemských desek z r. 1525. Pan Bernard si dal statek a své sídlo heraltické, Velké i Malé Heraltice a mlýn Jarkovský s povolením krále Ludvíka daným v Budíně v sobotu před Hodem Ducha svatého r. 1528 vložiti do zemských desek opavských. Zřejmě v té době je panské sídlo přestavěno a zbaveno ochranného valu, který pozbyl na významu. Po smrti Bernardově zdědil heraltické panství jeho syn Jan, který byl luteránem a na dosud katolickou faru dosadil luteránského kazatele Václava Kochana. Jeho nástupcem byl farář Jan Lomnický. Pan Jan Bruntálský dostal několik česky psaných listů od biskupa Vilíma Prussinovského, který byl sudím knížectví opavského (1568). Po smrti Jana Bruntálského z Vrbna vládli tu jeho synové: Albrecht, Vilím, Hynek a Štěpán. Byli to pánové Bruntálští z Vrbna na Heralticích, Štemplovci, Moravici a Klimštejně.

     Roku 1592 přešly Heraltice na pana Albrechta Bruntálského z Vrbna, který získal vesnice Jezdkovice, Bratříkovice, Mladecko, Sádek, Jakartovice a Bohdanovice. Za jeho panství tu byly raženy dokonce peníze pro potřebu panství heraltického. Po jeho smrti vzal heraltické panství jeho mladší bratr Štěpán, který jej však již r. 1595 prodává Zikmundu Sedlnickému z Choltic, který si vzal za manželku vdovu po panu Albrechtovi z Vrbna, paní Annu Tvorkovskou z Kravař. K panství patřily: Velké a Malé Heraltice, Pusté Heřminovy, Košetice, Jarkovice. Jeho syn Jan Václav Sedlnický prodal r. 1611 Heraltice Bohuslavu Pavlovskému z Pavlovic, který zemřel velmi zadlužen a toto zadlužené panství bylo rukojmě prodáno panu Václavu z Oppersdorfu, svobodnému pánu z Dubu a Frýdštejna 11.12.1618. Dekret na toto panství dostal však až r. 1628 od dvorní komory Slezské. Vyhání luteránské pastory a heraltické panství je opět vráceno katolickému náboženství. On sám se stal pánem i na Svobodných Heřmanicích a byl povýšen do stavu hraběcího, stal se císařským radou, hejtmanem a místodržícím nejvyššího komornictví v knížectví opavském. Zřejmě v té době byl hrad přestavěn na zámek. Pan Václav z Opperrsdorfu zemřel r. 1644.  Vyhání luteránské kněze, probíhá návrat ke katolictví. Pana Václav z Opperrsdorfu, který si vzal za manželku paní Sybilu Palexinu, hraběnku z Thurnu, přestavuje románský hrad na barokní zámek – to všechno se odehrává v době temna našich dějin, a tak se národní dějiny odrážejí i v našich obcích. Jisté je, že toto všechno vyžadovalo velké náklady. Po smrti pana Václava r. 1644 nemohl jeho syn Ignác panství  udržet, a proto je 20.11.1668 prodal panu Jiřímu Štěpánovi, hraběti z Vrbna a Bruntálu. Tím se opět dostává panství do rukou pánů z Vrbna. Roku 1659 je postaven ve Velkých Heralticích vedle kostela ženský klášter řádu svatého Františka z Assisi pro výchovu dívek. Roku 1694 je panství prodáno velehradskému klášteru, kde sídlí cisterciáti. Majetek tohoto kláštera byl veliký. Vždyť jen ve Slezsku vlastnil 27 obcí. Byli zde opati Bernard Kašpárek, Florián Nezorin, Josef Malý a Antonín Hauk.

     Antonín Hauk také vysvětil nový heraltický kostel. Tito opati spadali pod probošství Boletské (Bolatice). Prodávající hrabě z Vrbna si však vymínil pro členy svého rodu právo výplaty panství heraltického ve výši kupní ceny a za náhradu meliorací.

     Klášter velehradský pořizuje ihned nový urbář. Ukázalo se, že církevní vrchnost je přísnější a horší než světská, přestože káže „miluj svého bližního jako sebe samého“. Velehradští mniši nechtěli uznávat výsady svobodných sedláků a chtělií je přinutit k poddanství. Tak vznikají spory mezi mnichy a osadníky, které ústí v nepokoje v letech 1745 až 1766, vedl se dlouhý soudní spor. Jen ve Velkých Heralticích bylo 57 svobodných usedlostí, které se samozřejmě brání nátlaku mnichů. V čele vzdorujících sedláků stál rychtář Eschig z Velkých Heraltic. Byl však uvězněn v zámecké věži. Jeho pole pomohli obdělávat ostatní osadníci, a tak projevili solidaritu s uvězněným. Nakonec velehradští mniši spor prohráli. Na druhé straně však mniši zámek zvelebili a provedli přestavbu. Např. do r. 1720 byla hlásná čtyřhranná věž pouze do úrovně střechy. Na tuto čtyřhrannou hradní věž nechali mniši postavit barokní kulatou věž, která je celkem 40 m vysoká. Přistavěli také dvě rohové věže s vlašskými věžními čepicemi podle návrhu stavitele Dominika Martinelliho. Velehradským klášterem byl do Heraltic poslán i další stavitel Baltazar Fontana. Tehdy patrně byla i terasovitě uspořádána zahrada s květinovým a ovocným sadem a oddíly pro chov bažantů a pávů. V zámku byla zřízena také zámecká kaple v neogotickém slohu s dřevěným oltáříkem, na kterém jsou znaky cisterciáckého řádu – zdejších řeholníků. Cisterciáčtí mniši vládli heraltickému panství přes 70 let. Svou působností jistě ovlivnili život osadníků a obec samotnou. Vždyť právě v té době vyhořel původní farní kostel z roku 1465, a to r. 1749 zásahem blesku. Ale již v roce 1751 se začal stavět kostel nový, který byl v roce 1753 hotov v nynější podobě. Dnes je prohlášen kulturní památkou. Základní kámen posvětil právě opat Antonín Hauk. Po sedmileté válce začal stát snižovat úrokovou sazbu u svých půjček z pěti na 4 %. Věřitelům, kteří nechtěli na tuto úpravu přistoupit, vyplácel stát svou půjčku. Mezi tyto nespokojence patřil i hrabě Eugen z Vrbna, který si vzpomněl na prodejní smlouvu heraltického panství velehradskému klášteru. Nyní měl peněz dost, které chtěl uložit do nemovitostí. A tak se vrací v r. 1767 heraltické panství opět do rukou pánů z Vrbna. Hrabě Eugen dal místo terasovité zahrady zřídit park v anglickém stylu. Na park navazovala květinová zahrada se skleníky a pařeništi a dále zeleninová zahrada.

     Zdi a trámy zámku nesou mnohá označení zde pracujících řemeslníků, jako např. letopočet 1650 W. Socha, 1758 a podpisy s označením doby zvýšení hlavní věže apod.

     Roku 1810 prodává pan Dominik, hrabě z Vrbna své panství knížeti Mitrovskému z Nemyšle, od něhož r. 1849 převzala panství paní Vilemína, kněžna Kinská. Pak nakrátko držel panství Ferdinand, kníže Kinský, ale r. 1854 je pustil panu Františku, hraběti Bellegardemu a jeho manželce Rudolfíně, rozené Kinské. Roku 1862 byla přikoupena Sosnová od svobodného pána z Eichstattu. V r. 1901 přejímá panství František, hrabě Bellegarde. Od r. 1913 je pánem Augustin, hrabě Bellegarde. Zámek s příslušenstvím byly až do května 1945 majetkem hraběnky  Rudolfíny  Karolíny  Elišky Kristiny Františky Leony.

     Rod Bellegarde, ač možná není tak známý jako jiné v Čechách, byl rodem jistě významným a jeho příslušníci hráli důležitou roli v chodu panovnických dvorů. Například Johann František, hrabě z Bellegarde (1707-1769) se stal v Sasku pod kurfiřtem Augustem (zeť Marie Terezie) válečným ministrem. Nový majitel panství František z Bellegarde se stal později Obersthofmeistrem rakouské císařovny Alžběty, manželky rakouského císaře Františka Josefa I., kterou zřejmě známe více pod přezdívkou Sissy. S postavou hraběnky Rudolfiny a dvorní dámou císařovny se můžeme setkat ve filmech přibližujících život rakouské císařovny, kdy postavu této krásné ženy (Sissy) ztvárnila herečka Romy Schneiderová.

     Z manželství Františka Bellegarde a Rudolfíny, rozené Kinské, pochází celkem 4 synové a 2 dcery. Dědicem panství se stal hrabě August z Bellegarde. Hrabě August si významem nezadal se svým otcem, byl vrchním správcem u císaře, byl zodpovědný za 4500 zaměstnanců, provoz zámku a císařského dvora. Kromě toho měl v armádě hodnost generálmajora.

     August Bellegarde byl dvakrát ženatý. První manželkou se stala Henrietta Larisch, s ní měl dvě dcery – Marii Gabrielu, později vdanou hraběnku Hunyadyovou a Marii Paulínu, vdanou hraběnku Kinskou (v Kostelci). Po smrti první ženy se oženil podruhé, a to s princeznou Marií Oettingen-Wallersteinovou. V druhém manželství se narodilo 5 dcer. Dvě nejstarší, Marie Karolina a Eliška vedly po smrti svého otce v r. 1929 panství Velké Heraltice. V době hitlerovské okupace byli na zámku hosty rovněž v regionu působící pohlaváři německé armády. Rodina majitelek velkoheraltického zámku tento opouští na jaře roku 1945, v době, kdy je Rudá armáda již 5 km před Velkými Heralticemi. Rokem 1945 končí působení rodu Bellegarde na zámku ve Velkých Heralticích. Veškeré zdejší panství je konfiskováno a přechází do rukou československého státu. V době občanské války v Řecku jsou na zámku ubytovány řecké děti, rokem 1956 je datován vznik školského zařízení, které – s měnícími se názvy a rovněž zaměřením – zde sídlí dodnes.

zámekzámek

                                  Zámek - pohled na vstup a pohled na nádvoří z r. 1943

zámek zámekzámek

              Hrabě Bellegarde                                                                     Hraběnka Rudolfina Bellegarde

V listopadu roku 2005 navštívil zámek a místní hřbitov, kde nalezli poslední odpočinek předkové, spolu se svojí manželkou  Clemens Wedel, syn nejmladší dcery Augusta Bellegarde Sophie (narozena r. 1914). Ta se provdala za hraběte Gustava z Wedelu a spolu se svými dětmi, dcerou Marií Eliškou baronkou Ritter zu Groenensteynovou (nar. 1943) a synem Clemensem (nar. 1944) se v říjnu 1944 přestěhovali do Bavorska, k rodině kněžny Oettingen-Wallersteinové. Hraběnka Sophie umírá v roce 1977. Pan Wedel dnes žije v Kolíně nad Rýnem, kde pracuje v bankovním sektoru. Do Velkých Heraltic se podíval již v devadesátých letech a při své druhé návštěvě (r. 2005) velmi ocenil perfektní stav zámku a vedení školského zařízení. Pan Clemens Wedel velmi zdůrazňuje, že jeho předci nebyli sudetští Němci, cítili se jako Rakušané (z Rakouska rodina Bellegarde do Velkých Heraltic přišla) a podobně jako členové rodiny knížete Kinského jako Češi.

zámekzámek

                                        Zámek - salon s rodinnými portréty, foto z r. 1943

Znaky a pečeti obce

     Podle způsobu ryteckého ztvárnění se dá usuzovat, že Velké Heraltice, sídlo samostatného panství, měly své pečetidlo již v 17. století. Ve štítě na kulatém, poměrně rozměrném typáři byla umístěna kolmo postavená radlice a za ní zkříženy lopata a kosa. Německý majuskulní opis lemovaný vavřínovým věncem hlásal název obce. Toto pečetidlo užívali představitelé obce až do poloviny minulého století, kdy jej nahradila gumová razítka.

pečeťerb

                                  Pečetidlo                                                 Erb nad vstupem do zámku

Zámek ve Velkých Heralticích

Panské sídlo se vyvíjelo od 3. čtvrtiny 13. století

     Vojslav z Lublic a Heraltic, prvně zmiňovaný k roku 1225, vystavěl hrad bergrifového typu, sestávající se z mohutné obranné věže, dvoupatrového paláce se sklepením a z hradby, uzavírající areál přibližně obdélného půdorysu. Významnější než pozdně renesanční přestavba hradu, k níž došlo na konci 16. století, byly adaptace v baroku. Obě byly spjaté s pány z Vrbna, kteří Velké Heraltice drželi v letech 1522-1840 s přestávkami. Barokní aristokratickou rezidenci, z původně goticko-renesančního hradu, nechal přestavět Jiří Štěpán, hrabě z Vrbna. Pro přestavbu velkoheraltického sídla získal Lorenza Nicolu. Šlo o radikální barokní přestavbu původní goticko-renesanční stavby, z níž bylo zachováno obvodové zdivo a věž. Tu stavebník nechal zvýšit o nástavbu s kaplí. Zároveň dal základ k rozšíření zámku o přístavbu kolem nového prostorného nádvoří. K proměně zahrady do podoby dokumentované Ensem, došlo někdy kolem roku 1830, kdy areál také doplnila oranžerie.

     V r. 1935 byl zámek obnovován. Všechny tři věže byly natřeny olejovou barvou Josefem Hamplem, klempířem z Velkých Heraltic. Na hlavní věži, na největší kopuli, je otvor pro výstup, kde pomocí žebříků je možno dostat se až ke kříži. V kopuli jsou zavěšeny dva bicí zvony. Věžní hodiny postavil r. 1935 Jan Kilián, mistr mechanik z Velkých Heraltic. Měly volně se pohybující vteřinové kyvadlo s vteřinovým číselníkem. Natahovaly se jednou týdně. Šachtice pro závaží je 21 m hluboká. Stejný typ hodin byl i na farním kostele, a to od r. 1926.

Zámek ve Velkých Heralticích patří mezi nejvýznamnější zámecké objekty na Opavsku a je dokladem feudálního sídla, které se stavebně vyvíjelo od středověké doby do barokní.

zámekzamek

Zámek ze současnosti

zámecká kaplezámecká kaple

                                                             Zámecká kaple

Současný zámecký park

     Zámecký park se rozkládá v členitém terénu kolem zámku na ploše asi 6,08 ha. Byl založen v první polovině 19. století. Nynější přírodně krajinářský park je terénním zlomem členěn na dolní část, exponovanou k jihu a na rovinatou první část. Ta je budovou zámku rozdělena na část východní, kde se nalézá mnoho komunikačních cest. Severní okraj parku je ohraničen zdí z lomového kamene. Na severozápadě je v nástupním prostoru zeď přerušená vraty a plotem na podezdívce. Východní stranu uzavírá nízké pletivové oplocení. Jižní strana příkře spadá k Heraltickému potoku, kde končí v údolní plošině dřívější hospodářské zahrady s přilehlou zástavbou provozně hospodářského zázemí zámku. Za potokem park postupně přechází v původní lesní porost o ploše 12 ha. Na prudké jižní straně se též nachází rozlehlá pětistupňová terasa z lomového kamene, dnes poměrně v havarijním stavu. Park s rozsáhlou stromovou kulisou má i značnou dendrologickou hodnotu. Dominanty a solitéry dosahují věku až 160 let. Většina botanicky a architektonicky cenných dřevin je vysázena jednotlivě v severní části parku, která je poměrně dobře udržována, takže nedochází k ohrožení náletovými rostlinami. Kostra parku je převážně tvořena domácími dřevinami, zejména lípami, javory a jasany. Mnoho stromů muselo být v minulosti z různých důvodů odstraněno nebo bylo zničeno nepříznivými klimatickými podmínkami.

     Zámecký park ve Velkých Heralticích patří bezesporu k hodnotným přírodně krajinářským parkům u nás a řadí se do skupiny historických parků II. kategorie.

Zámecký parkZámecký park

Zámecký park

Oranžerie se skleníkem

Jedná se o vzájemně propojené stavby obdélníkového půdorysu.

Oranžerie se skleníkem

Oranžerie se skleníkem

 Národnostní poměry

     Celé heraltické panství bylo české. Avšak již ve 14. století vlivem kolonizace a hlavně v 17. století, vlivem válek, protireformace a tíživých hospodářských poměrů se obyvatelstvo silně střídalo a začal převládat německý jazyk. Podle německy psaných urbářů z r. 1601 jsou ještě česká jména v nepatrné většině, ale v urbářích z r. 1725 je tomu opačně a převládají jména německých usedlíků. Např. r. 1722 měl na heraltickém panství děkan vyšetřit, zda jakartovský farář má také české farníky, protože prý česky nekázal ani nevykládal česky katechismus. Dále měl děkan oznámit, zda farář dovede učit Němce i Čechy.

     Úředním jazykem byla do r. 1742 čeština i němčina. Ale vrchnostenské kanceláře vyřizovaly písemnosti převážně německy. Proto i názvy jednotlivých polních tratí jsou zaznamenány německy.

Život poddaných

Příkladem života poddaných může být záznam kroniky:

     Od maloheraltických polí a rychtářského lesíka bylo směrem k Sosnové rozptýleno několik pastvisek, kde mohli maloheraltičtí pásti dobytek za poplatek 2 tolary ročně za půllán. Křoviska ale patřila vrchnosti. Tráva se v jednoročním podrostu trhala rukama a teprve ve tříletém se kosila.

Lidé žili skromně a nuzně. Hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství, dobytkářství, chov ovcí a později chov prasat.

Chalupy, stodoly, chlévy i kůlny byly dřevěné, některé na kamenné podezdívce. Podlahy byly z hlíny. Dřevěné nebo kamenné podlahy byl přepych, svědčící o zámožnosti majitele hospodářství.

     Za třicetileté války obec velmi trpěla nepřátelskými nájezdy vojsk švédských, polských i žoldnéřů Waldštejnových. Lidé i s dobytkem před nimi prchali do blízkých lesů. Rovněž i osobní nepřátelství mezi panem Václavem z Oppersdorfu – katolíkem a krnovským markrabětem Jiřím – pálení, loupení, ničení a vraždění.

     Kromě roboty, tížily lid všelijaké dávky a poplatky, vybírané buď v penězích, nebo ve zboží, dále církevní desátky, ale i císařské daně, které vybírala vrchnost.

Robota

     Robotní povinnosti byly odstupňovány. Základní jednotkou byl čtvrtlán, tj. asi 6 ha. Podle toho byla stanovena povinnost robotní sedlákům, zahradníkům a domkařům.

Sedláci – vlastnili půllán až dva lány pozemku. Byli povinni vyvésti panský hnůj na pole, o žních pokositi ozimé obilí a svésti je do panských stodol – každý po dvou dnech. Žeň a sklizeň jařin museli obstarat poddaní.

     Při vyvážení panského hnoje pomáhali i zahradníci, kteří hnůj nakládali a na poli rozhazovali. Normálně robotoval každý sedlák na 1 míli cesty. Za každý čtvrtlán svého pole po jednom šeflu, tj. asi 38 arů na panském. Sedlák byl povinen určené panské pole v pravý čas zorat podél i napříč, hákovati, povláčeti, zasíti a zavláčiti. Kromě obilovin se sel i hrách, čočka, pohanka, prosto a směsky. Sedláci se zahradníky přiváželi z Opavy nebo Krnova všechny potřeby pro vrchnostenskou domácnost a do obou těchto měst odváželi panské obilí. Kdykoliv bylo rozkázáno, museli jet pro kapří násadu až tři míle cesty. Při výlovu rybníků zapůjčovali kádě a škopky a v nich rozváželi ryby do jiných vod kolem Heraltic.

     Pro mlýnské kameny byli sedláci povinni jeti na vlastní útraty až do Nisy nebo jinam, kde byly k dostání.

Zahradníci – robotovali ručně. Kromě toho byli povinni poselstvím. Od 1 míle dostávali 3 krejcary (dříve 1 groš). Když šli dále než deset mil, zvýšila se jejich odměna na 6 krejcarů za míli a měli nárok na „Wartgeld“. Každý zahradník musel uplést 10 kop povřísel z panské slámy a 1 mandel o 15 otepích po 15 kotoučích slaměných došků na panské střechy. Museli stavět a spravovat ploty okolo panských zahrad, na poli nakládat a ve stodolách ukládat obilí a v zimě mlátit celou panskou žeň za odměnu 1/17 namláceného zrní. Bezplatně museli kosit, sušit a svážet seno i otavu. Zahradníci dostávali za senoseč na lukách v Hoříně a Koutech denní mzdu 4 groše.

Selky a zahradnice připravovaly v panských zahradách půdu k setí a sázení všech rostlin, které pak okopávaly, plely a sklízely. Každá selka čtyři dni, zahradnice dva dni v roce zdarma.

Existovala tzv. robota dřeva – každý sedlák a zahradník byl povinen udělat 2 sáhy palivového a 1 sáh pivovarského dřeva a přivésti je na zámek nebo ke dvorům, pivovaru či panské cihelně.

Zvlášť těžká byla robota stavební, a to jízdní, pěší a ruční. Heraltičtí robotovali při stavbách a opravách zámku, pivovaru, dvorů, mostů, cest, rybníků, mlýnských náhonů, strouh a jiných.

Domkaři – pracovali povinně jen tři dni v roce zdarma, ale při panské stravě. Jeden den žali louky, jeden den kosili obilí a jeden den hrabali ječmen. Kromě toho musel každý nahrabat 1 otep listí v lesích, nasekat chvojí a odvést je k panským ovčírnám. Při koupání a stříhání ovcí dostal každý sedlák oběd a džbán panského piva.

Muži byli také povinni kdykoliv zdarma česati chmel a svážeti ho na vykázané místo. Kromě toho museli kdykoliv choditi na hon, nositi a klásti sítě na zajíce a státi u nich. Za kladení léček a ok na vysokou dostávali při úlovku spropitné: za srnce 9 grošů, za lišku 3 groše.

V době nepřátelského vpádu nebo za ohně hlídali zámek, dvory a panský majetek. V době klidu platili místo této povinnosti tzv. „Wachgeld“ – sedláci po 1 tolaru, zahradníci 9 grošů ročně.

Kdo se robotě vyhnul, platil do obecní pokladny pokutu 9 krejcarů za jeden den. Kdo nemohl pro nemoc, platil 4,5 krejcarů denně. Taktéž byla trestána nedbalost v práci.

Za pilnou a včasnou robotu odměňovala vrchnost sedláky i zahradníky jedním sudem panského piva, a to na svatého Michala. Hofeři měli upřísti pro zámek půl kusu přediva nebo zaplatit 9 grošů ročně, zatímco zahradníci předli po jednom kuse přediva a sedláci platili 9 grošů. Svobodní dvořáci měli jen platební povinnost určenou jmenovitě. Tak např. Reichel platil 44 tolary ročně (za 1 tolar se koupilo tele). Za volnost mletí ve mlýně dával 1 máz přepuštěného medu a za každé dítě dané na řemeslo nebo na studie nebo za provdanou dceru platili 9 grošů.

Rychtář rovněž nerobotoval a platil 50 tolarů ročně. Krčmář platil 30 tolarů. Každý občan odváděl 3 slepice za sbírání hub, za vyžínání trávy v lese a za pasení dobytka na panských nivách.

Mlýny

     Heraltičtí mleli ve Velkých Heralticích v dolním mlýnu, zvaném Olšovka nebo v zámeckém – horním.

Vodní mlýn

Vodní mlýn Konráda Fiedlera (pod Zámkem) z roku 1954

Svobodný dvůr Hamplův

     Byl zvláštností nejen na heraltickém panství, ale ve Slezsku vůbec. Nacházel se v Malých Heralticích.

     Výsady svobodného dvořáka na Hamplův dvůr začínají dubnem roku 1603, kdy je udělil bývalému poddanému Pavlu Kleinovi feudální pán Zikmund Sedlnický. V r. 1694 koupil celé heraltické panství velehradský klášter. R. 1732 vznikl spor kláštera se svobodným dvorem Hamplovým o jeho privilegia. Spor však vyhrál Hampel. Jeho dvůr měl zvláštní výsady, osvobozující nejen od roboty, ale ode všech dávek, takže správní a společenské postavení tohoto svobodného dvořáka bylo zcela výjimečné v celém opavském Slezsku.

 

 

A picture