Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Videogalerie

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

3 místo v soutěži 'O nejoriginálnější fotografii'

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Navigace

Obsah

Legenda v obci – Josef Hackel,  slezský loupežník (1878)

     Velkoheraltická legenda se vztahuje k slezskému loupežníkovi Josefu Hackelovi. V legendě se vypráví, že se sedláci a houfy propuštěných nebo zběhlých vojáků, které do lesů zahnala válka, dali na krádeže a zbojnictví.

     To byl případ i Josefa Hackela, který se okolo roku 1650 narodil ve Velkých Heralticích, když otec jeho byl úředníkem hospodářským. Osud tomu chtěl, že Josef záhy osiřel, což bylo počátkem jeho záhuby. Mělť ovšem strýce v Opavě, jenž se učinil i jeho poručníkem a chlapce vzal k sobě, ale ztrátu rodičů mu nenahradil. Neboť strýc tento jsa obchodníkem meškal obyčejně mimo dům a Josefovi scházel tedy pěstoun, jenž by vštěpoval mravnost a šlechetnost v útlé srdce hochovo. Náhodou bydlel v domě tom starý kněz, žijící na odpočinku. Ten zpozorovav, že Josef má dobrou hlavu, jal se ho cvičiti v řeči latinské, v počtech a dějepisu. Mladík učil se s takovou chutí a s tolikým prospěchem, že mohl odebrati se na universitu Holomuckou. Bylo mu tenkrát 19 let. Všechna naděje, již duchovní učitel jeho skládal v krásné vlohy jinochovy, rozbila se o mravní křehkost. Živobytí tehdejšího studenstva bylo prostopášné a pohoršlivé až hanba. Což tedy divu, že Josef Hackel, přijda do Holomúce, brzo stržen jest nešlechetnými soudruhy do víru všelijakých daremností, až i zločinův. Věda právnická, již se měl oddati, brzo se mu zmrzela. Místo ní oblíbil si kařban a pitky. Peníze, jež marnotratný student z Opavy dostával, ovšem stačiti nemohly. Hackel nadělal dluhův, a když nebylo od koho vypůjčiti, chopil se podvodu a šejdířství. Konec studií byl ten, že Hackla již v třetím semestru z university vyobcovali čili relegovali. Zrovna tenkrát obdržel Hackel zprávu z Opavy, že strýc a poručník jeho sám se připravil o život, pozbyv či promrhav celý svůj statek. Míra neštěstí byla tedy vrchovatá.

     Kam se měl nyní vyhnaný student obrátit? Učinil, co za naší doby zkažení studenti dělávají. Dal se na vojnu. Císař Leopold I. právě sbíral vojsko proti Ludvíkovi XIV., králi francouzskému. Hackel tedy zabrav se do Vídně, přijal službu v kyrysnickém pluku Dampierrovu. Statného 21letého muže rádi vzali. S plukem tím pak táhl Hackel do Porýnska, kdež bojoval pod slavným generálem Montecuculim. Bylť při dobytí měst Bonnu. Trevíru aj. a vedl si ve všech bitvách tak statečně, že povýšen jest brzo na důstojníka (korneta). Když císař roku 1679, byl, učinil mír v městě Nimwegen, pluk Dampierrův poslán jest do Uher na turecké hranice. Rozumí se, že Hackel na vojně se nepolepšil, ale jen více zdivočil. Karban mu zkazil studia, karban ho připravil o hodnost důstojnickou a všecku živnost. Jsa v Uhrách, povadil a rozpálil se při hře tak, že kamaráda zastřelil. Za to ho degradovali na sprostého vojáka a poslali na rok do pevnosti, kdež musil pracovati na hradbách. Když trest tento byl přestál, vřadili ho do pěšího pluku. Tam se Hacklovi nic nelíbilo. Neposlušností utržil si nové pokuty a konečně – utekl. Na sběha vojenského čekala smrť. To Hackel dobře věděl. Pročež obrátiv se do hornaté krajiny Uherského Slovenska, potloukal se tu nějaký čas v lesích, až se vykradl přes hranice do Moravy.

     Jsa na Moravě, Hackel bez dlouhého rozpakování přidal se k chase loupežnické. Tu nezůstal dlouho podruhem. Krásná postava, vojenská obratnost a neohroženost bývalého kyrysníka i neobyčejné vědomosti učinily Hackla v krátké době hejtmanem. V čele desíti zlotřilých druhův sužoval pak Hackel střední i severní Moravu, zabíhaje horami Sudetskými až k Slezskému městu Nise. Kolik samotných mlýnův a kostelův rota tato vydrancovala, kolik obrala a zavraždila, nevíme. Jisto jest, že Hackel sám vlastní rukou nikoho nezabil. Ostatně sláva jeho hejtmanská netrvala přes jeden rok. Z jara r. 1682 celá rota i s Hacklem, byvši zrazena jedním soudruhem, padla do rukou práva. Na silnici Brněnsko-Vyškovské, u vesnice Bedřichovic, stojí o samotě velká hospoda „Pindulka“ zvaná. Tu polapen jest Hackel s desíti tovaryši svými a do Brna odveden. Po krátkém řízení vyneslo právo Brněnské nad 11 zločinci: čtyři nejvinnější odpraveni jsou provazem, ostatním sedmi, mezi nimiž byl i Hackel, vyměřen doživotní žalář na Špilberku.

     Těžký žalář oné doby rovnal se dlouhé, trapné smrti. Vězňové odvážili se všeho, jen aby z mučírny té vyvázli. I Hackel s druhy svými pokusil se o útěk a pokus se zdařil. V noci ze dne 9. a 10. června  r. 1682 vrhli se loupežníci na své hlídače a přemohše je, z hradeb pevnosti dolů se spustili. „Hackel je na svobodě!“ voláno s hrůzou po celé Moravě, v okolí Brněnském zvoněno na poplach a honění zločinců počalo.

     Nadarmo! Loupežníci chvátali zatím údolím řeky Švarcavy od Brna k severozápadu. V městečku Doubravníku vloupali se do příbytku bohatého rolníka a oblekli se do selských šatův. Divným způsobem obrátili se odtud zase do střední Moravy na silnici Brněnsko-Vyškovskou, neboť brzo potom shledáváme se s nimi v Rousínově. Dlouho v té krajině ovšem nemeškali. Najednou vytonuli v Prostějově, kde ukradše koně i s vozem, uháněli na Lipník a Hranice do Slezska. Zdá se, že již necítili se bezpečnými v lesích Moravských. Kudy právě šla další cesta jejich, není známo, ale šla zajisté do knížectví Nisenského, jež náleželo biskupům Vratislavským. Tu ne v lesích, ale zrovna v městě Nise rozbili své stany. Žalář je vymořil. I bylo pomýšleti na nějakou tučnou kořist. Lotr krčmář, u něhož bydleli, dal jim potřebné návěští. Noční dobou vlomili se do farního chrámu a odnesli drahocennou monstranci. Avšak zpráva o smělé loupeži uprostřed hraženého města bleskem se roznesla, a než družina Hacklova s lupem mohla uniknouti, přikvačili na ni soudní drábové. Jati jsou všichni, jen Hackel a krčmář nějakými zadními dveřmi vyšedše se spasili. Na náměstí Nisenském postaveno sedm šibenic a na těch sedm nešťastných tvorů život skonalo. Kdo však byl sedmý vedle šesti druhův Hacklových? Byl to mladý pocestný řemeslník, jenž nešťastnou náhodou v téže krčmě s loupežníky noclehoval a s nimi do vězení byl odveden. Marně dovolával se všech svatých, marně osvědčoval svou nevinnost při opětném trápení, i dcera krčmářova nadarmo svědčila, že je poctivý člověk a s loupežníky že netovaryšil. Ubožák usmrcen jest rukou „spravedlnosti“. Právo městské mělo ho za samého hejtmana Hackla. Hrozný omyl soudu již za několik dní vyšel najevo.

Pravý Hackel polapen jest v nějaké krčmě na saské hranici a biskupskému úřadu vydán.

     Skonalť jako druhové jeho v Nise na šibenici.

loupežník

Loupežník Josef Hackel z Velkých Heraltic

 

 

A picture